INFORMACE O TURECKU
Důležité turistické informace
Turecko (oficiálně Turecká republika) je transkontinentální stát ležící převážně v Anatolii v západní Asii, s menší částí zvanou Východní Thrákie v jihovýchodní Evropě. Na severu sousedí s Černým mořem, na východě s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem a Íránem, na jihu s Irákem, Sýrií a Středozemním mořem (a Kyprem) a na západě s Egejským mořem, Řeckem a Bulharskem
Počasí
Podnebí je převážně suché, z části kontinentální a je silně ovlivněno přítomností moře na severu, jihu a západě a hor vyskytujících se na většině území. Některé pobřežní oblasti mají středozemní podnebí, zatímco v horských oblastech jsou mnohem chladnější zimy a celkově větší rozdíly mezi letními a zimními teplotami. Ve vnitrozemí sahají jarní teploty pod bod mrazu a nejnižší teploty mohou dosahovat −20 °C na západě a −40 °C na východě. Sníh je v teplejších oblastech možné spatřit zhruba dva týdny ročně a v některých horských oblastech na východě čtyři měsíce ročně. Při pobřežích jarní teploty dosahují hodnot zhruba 5 °C a v létě stoupají až na 30 °C. Roční úhrn srážek ve vnitrozemí je v rozmezí 305–406 mm a ve větších výškách přesahuje 1 000 mm.
Fauna a flóra
Turecká fauna je obdobně rozmanitá jako flóra. Ve vyšších horských oblastech žijí medvědi, rysi stepní i bažinní, šakali a hyeny, kuny a menší hlodavci. V nižších lesích mají svůj domov jeleni a divočáci. V celé Anatólii jsou velmi početní zajíci, lišky a vlci. Na horských svazích najdeme stáda muflonů a jelení zvěře. V horských údolích žijí gazely, antilopy a divocí osli, v jezerech zase bobři. V nižších vnitrozemských polohách a v přímoří se vyskytuje ptactvo, charakteristické pro většinu Středomoří – drozdi, vlaštovky, slavíci, čápi, lesní kukačky a datli. Žijí zde také velcí dravci jako orli, sokoli, sovy, supi a poštolky. V horských stepích narazíte na hejna alpských koroptví. Přes Turecko vede pomyslná dráha mnoha tažných ptáků. Různé divoké kachny a husy tu přezimují v oblastech jezer. Další ptáci se jen zastavují na ostrovech v Marmanském moři nebo mění nad pobřežím Egejského moře směr letu.
V anatolských vesnicích se chovají nejvíce ovce, kozy, také osli a jejich kříženci, kteří slouží jako úsporný dopravní prostředek, stejně jako malí horští koně. V úrodnějších oblastech chovají zemědělci především buvoly, na jihovýchodě velbloudy. Velké druhy koní nebývají většinou moc početné.
Nejhojnějším domácím zvířetem je kočka, která žije zpola volně. Díky tradiční přízni ji lidé krmí a chovají se k ní ohleduplně. Donedávna na tom byli podstatně hůře psi, kteří tam běhali volně v tlupách městskými ulicemi a živili se odpadky. Dnes je toulavých psů čím dál méně, zato přibývá těch, kteří jsou chováni jako služebníci a společníci moderního života. Téměř 80% povrchu státu zaujímá horská půda, která je jen z malé části pokrytá lesem a málokde vhodná pro zemědělství. Převažují horské louky. Velkou část roku slouží jako pastviny.
Tradičně se obdělává půda v rovinách širokých horských údolí a na pobřeží. Na pobřeží Černého moře má půda barvu červenou. V západní Anatólii je půda vhodná pro pěstování luštěnin, cukrovky, brambor a ovoce. V posledních letech se vinicemi zúrodňují velké plochy polostepní půdy v západní části Anatólie. Tureckou flóru tvoří na 6500 různých druhů rostlin. Mezi nejvzácnější patří libanonský cedr a gigantické platany, které rostou i v západní Anatólii. Na pobřeží Černého moře jsou četné listnaté lesy, v nichž rostou duby, buky, javory, platany, kaštany a rozsáhlé porosty lískových ořechů. Na východě, chráněném před silnými severními větry, se pěstují citrusové kultury a čaj. V okolí Samsunu se daří tabáku. Místa, která nejsou využita pro zemědělství, jsou převážně kryta houštinami macchií a porostem křovinatých dubů. V ostatních částech země tvoří většinu lesů jehličnany. Na marmarském pobřeží vyrůstají skupiny cypřišů, stříbrných jedlí a tisů. Jedlé kaštany a vavříny zde tvoří lesíky. Na svazích ostrovů můžete obdivovat magnólie. Vedle nich se táhnou pásy vinic, olivových hájů a sadů s ovocem, zejména meruňky a broskve.
Na východě v oblasti Adany se pěstují banány a rýže. V úrodných údolích velkých řek spatříte tabáková, rýžová a bavlníková pole, dále pole s melouny a okurkami, sady se smokvoněmi (fíky) a meruňkami, jejichž sušené plody se prodávají i u nás. Na úrodná přímoří postupně navazují suché vnitrozemské náhorní roviny. Jen časně zjara rozkvétají chudé travnaté porosty, řídká křoví a bodláčí. Pak následuje „žluté vedro“, jak Anatolané výstižně nazývají sluncem žhnoucí vyprahlou letní krajinu. Nejméně rostlinstva se vyskytuje na slaných půdách kolem jezera Tuz. Obdělávaná půda tvoří kolem vesnic malé oázy, na nichž se pěstuje žito, pšenice, ječmen a pohanka.
Jazyk
Oficiálním jazykem je turečtina, Turci píší v latince. V Turecku žijí také miliony Kurdů, na jihovýchodě Turecka tak spíše uslyšíte kurdštinu a arabštinu než turečtinu. Ve větších městech není problém domluvit se anglicky, především s univerzitními studenty. Nicméně Turci jsou velice komunikativní, takže body language (v Turecku tzv. tarzandža) funguje vždy.
Obyvatelstvo
V Turecku žije 70 413 958 obyvatel. Z toho téměř 57 % obyvatel žije na venkově. K nejhustěji osídleným oblastem patří západní pobřeží.
Národnostní složení: většinu z celkového počtu obyvatel tvoří Turci (86 %), dále jsou to Kurdové (11 %) a Arméni, kteří se usadili v Istanbulu a v okolí jezera Van. K méně početným skupinám patří Arabové, Tataři, Asyřané atd.
Kultura a Sport
Turecká kultura představuje pozoruhodnou směs několika vlivů, především vlastního tureckého, islámského a evropského. Po období přirozeného ovlivňování kulturami národů, s nimiž Turecko přicházelo do styku, následovalo období programového úsilí o napodobení západních vzorů. Se vznikem turecké republiky pak byl naopak podporován návrat k tradiční kultuře země a etablování specifické národní kultury. Dnes se tureckou kulturou prolíná zejména snaha usmířit oba proudy – ten tradiční i ten poohlížející se po evropských vzorech. V minulosti turecká kultura tu evropskou ozvláštňovala – literárně byly předávány příběhy veselého anatolského lidového mudrce a filosofa Nasredina, specifickou chuť i barvu propůjčovaly evropské hudbě od období klasicismu „turecké“ nástroje (zejména z žesťové a bicí skupiny) i vlivy turecké hudby (především obdivované vojenské janičářské kapely), které se odráží např. v Mozartově Tureckém pochodu či opeře Únos ze serailu. Turecká architektura se ve svých nejslavnějších projevech (mešity a paláce, zejména v Istanbulu) inspirovala zejména byzantskou kulturou, uveďme alespoň nejslavnějšího architekta klasického období, jímž byl Minar Sinan (např. Sulejmanova mešita v Istanbulu). Ze současných osobností turecké kultury jmenujme prozaika, nositele Nobelovy ceny z roku 2006, Orhana Pamuka, olivněného moderními západními směry, a mezinárodně oceňované osobnosti kinematografie původem z Turecka Nuri Bilge Ceylana, Fatiha Akina a Ferzana Özpeteka.
K masově rozšířeným sportům se v Turecku řadí především fotbal, basketbal a volejbal, stačí si vybrat odpovídající hřiště. V současnosti prudce narůstá popularita tenisu, minigolfu a obzvláště golfu. Turecko nabízí rozmanité dobrodružné sporty, včetně horkovzdušného balónu nad Kappadokií, potápění, rafting na divoké vodě, vodní a džípové safari, canyoning, horolezectví, windsurfing, kiteboarding, paragliding, horolezectví a jízda na mořském kajaku.
Ekonomika
Ekonomika Turecka je rozvíjející se tržní ekonomikou, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem. Podle Světové informační knihy CIA je Turecko mezi vyspělými zeměmi světa. Turecko je také definováno ekonomy a politology jako jedna z nově industrializovaných zemí světa. Turecko má 55. největší HDP na světě a 13. největší HDP na základě partnerství veřejného a soukromého sektoru. Země patří mezi přední světové výrobce zemědělských produktů, textilu, motorových vozidel, dopravního vybavení, konstrukčních materiálů, spotřební elektroniky a domácích spotřebičů. Od srpna 2018 prochází Turecko měnovou a dluhovou krizí, která se vyznačuje poklesem turecké liry (TRY), vysokou inflací, rostoucími náklady na půjčky a odpovídajícím způsobem rostoucím nesplácením úvěrů. Krize byla způsobena nadměrným schodkem běžného účtu turecké ekonomiky a dluhem v cizí měně, v kombinaci s rostoucí autoritářstvím vládnoucí a rozvojové strany a neortodoxními představami prezidenta Erdogana o úrokové politice
Měna
Od roku 2005 je zavedena nová turecká lira (Yeni Türk Lirasi), zkratka YTL/TRY. Dělí se dále na 100 nových kurušů (Yeni Kuruş), zkratka YKr. Nominální hodnoty bankovek jsou 100, 50, 20, 10, 5 a 1 YTL. Mincí zase 1 YTL a 50, 25, 10, 5, a 1 nový Kuruş. Směnárny mají obvykle otevřeno od pondělí do soboty. Najdeme je ve většině měst. Je to asi nejspolehlivější způsob výměny peněz za přijatelný kurz. Peníze vyměňují i hotely a některé obchody, ale v nevýhodném kurzu.Banky mají obvykle otevřeno 8.30 – 12.00 a 13.30 – 17.00 (pondělí až pátek), v sobotu a v neděli je zavřeno. Cestovní šeky přijímají pouze banky.Bankomaty (Bankamatika) jsou po celém Turecku, dokonce i v odlehlých městečkách. Nejuniverzálnější bankomaty poznáte podle loga Cirrus či Plus. Obvykle je možné vybrat peníze až do výše denního limitu. Některé bankomaty vydávají nejen YTL, ale i eura či dolary. Občas u nich však vázne komunikace s centrální bankou, a proto vyžadovanou hotovost nevydají.Výměnu peněz doporučujeme až v Turecku za volně směnitelou měnu, ale je dobré si nechat nějakou finanční rezervu. V Turecku jsou vítanější eura než americké dolary. Ve většině obchodů lze ale platit jak eury, tak americkými dolary
Doprava
Po Turecku můžete cestovat různými způsoby, nejběžnější je silniční a letecká doprava, můžete také využít dopravu po moři. V Turecku v posledních letech vzniklo mnoho nových soukromých leteckých společností, takže je zde velký výběr vnitrostátních letů. Letecká doprava se také v poslední době stala levnější v důsledku velké konkurence. Nejběžnějším způsobem dopravy v Turecku je autobusová doprava. Je levná a autobusy jezdí velmi často. Některé autobusové společnosti vlastní velmi moderní a komfortní autobusová vozidla. Cena jízdného se pohybuje od tří do šesti EUR na 100 kilometrů v závislosti na trase a autobusové společnosti. I zde existuje mezi autobusovými společnostmi velká konkurence a v ceně jízdného se odráží kvalita poskytovaných služeb a typ autobusu. Zaplatit vyšší cenu stojí za to, protože velké množství meziměstských autobusů zastavuje na příliš mnoha místech. Autobusem se můžete dopravit i do menších měst v Turecku. Zvláštním druhem autobusové dopravy je tzv. dolmuš, jedná se o minibus, který jezdí na kratší vzdálenosti po stanovených trasách, ale v nepravidelných intervalech. Lidé nastupují a vystupují po trase podle potřeby a na požádání. Cena za jízdenku je asi dvojnásobná v porovnání s autobusem, ale asi desetkrát levnější než taxi. Dalším způsobem silniční dopravy je taxi. Typické turecké taxi je kompaktní pětisedadlové auto, ve kterém mohou sedět pohodlně dva pasažéři, tři pasažéři už méně pohodlně a čtyři pouze v případě, že se jeden posadí na sedadlo vedle řidiče, pokud řidič souhlasí. Zavazadlový prostor není příliš velký, protože zejména ve větších městech taxi jezdí na plyn, takže plynová nádrž částečně zmenšuje prostor k uložení zavazadel. Všechna taxi musí mít digitální taxametr, dejte si pozor, aby byl vždy zapnutý. V noci je cena za taxislužbu obvykle až o 50% dražší. Turkové nedávají taxikářům žádné peníze navíc, ale u Vás jako turistů mohou taxikáři s nějakým spropitným počítat. V Turecku můžete použít také trajekty, kterým se říká „námořní autobusy“ pro jejich rychlost. Bohužel, v důsledku turecké hospodářské politiky, která podporovala dálnice, jako hlavní způsob turecké dopravy, došlo k nedostatku pokroku turecké železnice. Železniční doprava je v turecku zastaralá, vlaky jsou nemoderní a trasy omezené. Za zmínku stojí pouze trasa z Istanbulu do Ankary, po které jezdí lůžkové vozy a trasa z Instanbulu do Izmiru, která zahrnuje i výlet lodí do Bandirmy. Cesta rychlovlakem z Istanbulu do Ankary po nejmodernější železniční trase v Turecku trvá asi tři a půl hodiny, a to včetně jízdy v podmořském tunelu jménem Marmaray v Bosporu.
Co je třeba ke vstupu do země
Mezi ČR a TR je uplatňována od roku 1991 bezvízová dohoda pro diplomatické a služební pasy ČR a pro diplomatické, služební a zvláštní pasy TR. Vláda Turecké republiky zrušila s účinností od 1. ledna 2005 vízovou povinnost pro držitele cestovních pasů České republiky, kteří cestují do Turecké republiky za turistickým účelem a jejichž pobyt nepřesáhne 90 dnů v průběhu 180 dnů. Občané ČR, kteří cestují do Turecké republiky za jiným účelem než turistickým (například z pracovních důvodů), si nadále musí k cestám do Turecké republiky obstarat vízum.
Dovoz a vývoz
Bezcelně lze do Turecka dovézt 200 ks cigaret, 100 ks cigár (tj. doutníků, jejichž váha nepřesahuje 3 g), 50 ks doutníků, 250 g cigaretového tabáku (nebo 250 g dýmkového tabáku), 1 kg kávy, 1 kg instantní kávy, 1 kg čaje, 1 kg cukrovinek, 1 kg čokolády, 1l alkoholického nápoje s obsahem alkoholu více než 22% nebo 2 l alkoholických nápojů s obsahem alkoholu menším 22% 5 balení parfému, toaletní vody nebo vody po holení, jejichž obsah nesmí přesahovat 120 ml. Léky, léčiva a zdravotní potřeby je možné bezcelně dovážet pouze pro osobní potřebu. V případě, že se jedná o cestu z Turecka do země EU či ze země EU do Turecka, lze v hotovosti dovézt/vyvézt maximálně 10 000,- EUR, či ekvivalent této částky. Pokud se bude jednat o cestu z Turecka do třetí země či ze třetí země do Turecka, platí maximální limit hotovosti ve výši 5 000,-USD, či jeho ekvivalentu. Vývoz starožitných předmětů (starších 100 let) je zakázán. Při vývozu nově vyrobeného koberce je nutno předložit doklad o koupi. Vývoz starších cenných předmětů podléhá povolení Generálního ředitelství pro správu muzeí. Při koupi drahých koberců a uměleckých předmětů doporučujeme zejména v turistických oblastech zvýšenou obezřetnost s ohledem na časté případy podvodů. Obecně osvobození od cla platí pro zboží, jehož celková hodnota nepřekračuje 430 EUR, v případě dětí mladších 15 let je tato částka stanovena na 150 EUR. Podsekretariát celnic však má právo osvobození od cla omezit v závislosti na charakteru a množství zboží. Zakázán je dovoz drog a jiných omamných látek, obchodování s nimi a jejich spotřeba. Za nedovolenou výrobu, vývoz a dovoz omamných nebo psychotropních látek (již za 1 gram) hrozí trest odnětí svobody ve výši 10 až 20 let a vysoké peněžité tresty. Nedovolený prodej, nabídka k prodeji, držení omamné nebo psychotropní látky za účelem nabídky, její transport či zprostředkování prodeje se trestá vysokou pokutou a odnětím svobody na 4 až 10 let. K dvojnásobnému zvýšení trestu dochází v případě, že omamnou a psychotropní látkou je heroin, kokain či morfin. Ke zvyšování trestního postihu dochází také, pokud se jedná o organizování trestné činnosti související s drogami či pokud je páchána vůči osobám mladším 18 let. Trestné je rovněž šíření toxikomanie
Elektřina
220 V, dva typy zásuvek a zástrček, menší odpovídá evropskému standardu.
Všeobecné informace
Časový rozdíl: + 2 hodiny v době zimního času, + 1 hodinu v době letního času
Kontaktní český zastupitelský úřad:
Adresa: Velvyslanectví České republiky v Turecku – Ankara : Kaptanpasa Sokak No. 15, G.O.P., 06700 Ankara
Tel.: +90 312 405 61 39
Nouzová linka (konzulární pohotovost): +90 537 629 31 95